Expedice Marmot RockJoy Khan Tengri

Výprava šesti osob se v létě pokusila zdolat 7 100 metru vysoký Khan Tengri, která je na hranicích Kazachstánu a Kyrgyzstánu v pohoří Tian Shanu. Hora je považována za nejsevernější sedmitisícovku a vystoupat na ni je složité. „Vrchol Khan Tengri mě lákal již od doby, kdy jsem přičichl k výškovému horolezectví na Pik Leninu. To už je dávno a touha vyrazit na expedici byla větší a větší,“ popisuje Jan Horák, jeden ze členů výpravy Marmot RockJoy Khan Tengri, která dopadla úspěšně. Jeden z jejich členů nebezpečnou horu pokořil a ostatní si vytvořili výškové rekordy.

Vstříc třítýdennímu dobrodružství vyrazila skupina 14. července, kdy odcestoval do hlavního města Kyrgyzstánu. V Biškeku byli jeden den, kdy odpočívali a dokoupili zbylé potřebné vybavení. Důležité věci jako například stany, sedací úvazky nebo lana však již měli s sebou. Potom už následoval pětisetkilometrový přesun autem mimo civilizaci. Bylo to strastiplných osm hodin ve velkém vedru s pouhými dvěma přestávkami.

„Cestou nás kontrolovali vojáci v zóně u hranic s Kazachstánem. Víza jsme měli do Kyrgyzstánu, do Kazachstánu jsme je nepotřebovali. Potřebné dokumenty jsme měli v pořádku, ale i tak jsou takové kontroly nepříjemné. Nikdy nevíte, kolik zaplatíte na úplatcích a za jak dlouho vás pustí dál,“ pokračuje Horák.

Nic nemilého však Čechy nepotkalo a v pořádku dorazili do podhůří Tian Shanu. Odkud je vrtulník sovětské výroby dopravil do základního tábora na ledovci Jižní Inylček ve výšce 3 987 metrů nad mořem, který je na rozhraní dvou údolí. Jedno směřuje k Chan Tengri, druhé k Piku Pobedy. „Pro naše tři Marmot stany jsme si vybrali místo kus stranou od ostatních a první dny jsem se jen tak rozhlíželi po okolí. Někdo ze stanu, někdo už z cesty po ledovci směr tábor C1. Přes den bylo nesnesitelné horko. Slunce pálilo a nebylo se kam schovat. Ve stanu jsme jednou naměřili 61 stupňů Celsia,“ sděluje Horák.

Expedice, kterou pořádala horolezecká škola RockJoy ve spolupráci se společností Marmot a za podpory firmy Edelrid, se potom vydala do prvního postupného tábora vzdáleného zhruba sedm kilometrů, kde v nadmořské výšce 4 300 metrů postavila své stany. Další postupný tábor byl relativně kousek, ale s převýšením jedenáct set metrů. Výprava si musel dát pozor zejména v místě zvaném Hrdlo, kde hrozí velké nebezpečí pádu ledu a kamení. Nejnebezpečnější místo na hoře Khan Tengri horolezci zvládli projít bez úhony. Drželi se pravidla, že důležité je vyrazit co nejdříve, ideálně okolo jedné hodiny v noci, kdy je led zmrzlý.

Během dalšího výstupu se skupina rozdělila. „Kluci šli ve čtveřici a já zůstal s Evou. Klukům se dařilo dříve aklimatizovat, a tak došli do druhého tábora ve výšce 5 400 metrů první. Postupně se dostali pod velikou převěj téměř v 5 900 metrech, kde ležel třetí výškový tábor,“ vypraví Horák.

Do této výšky postupně dorazilo množství lidí, kteří rovněž bojovali o vrchol. Většina z nich využívala expediční styl výstupu. Postupně se aklimatizovali při budování postupových táborů a po dosažení C3 v 5 900 metrech si šli na pár dní odpočinout do základního tábora. Tam nabírali síly pro útok na vrchol a vyrazili. Stejného plánu se držela i expedice Marmot RockJoy Khan Tengri, kdy se pokusila čtveřice chlapů o výstup až na vrchol. Nakonec to dokázal Radek Eschler a ostatní si přivezli své výškové rekordy. Kluci to otočily v 6 400 metrech, Eva v šesti tisících.

Okomentuj jako první článek "Expedice Marmot RockJoy Khan Tengri"

Napiš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Optimization WordPress Plugins & Solutions by W3 EDGE