Oddělit a izolovat jinakost. Právě to si přeje prezident České republiky. Handicapované děti údajně nemají co pohledávat ve třídách s těmi zdravými. Nevhodnost společného vzdělávání odůvodnil, že trpí výuka všech žáků. Miloš Zeman už toho za poslední roky naplácal dost. I tentokrát přispěchal jeho tiskový mluvčí s vytáčkami všeho druhu, aby zpochybnil vyřčené s tím, že slova o segregaci neměla urazit postižené.

Jenže tyto výroky urazily všechny a ze všeho nejvíc zdravý rozum. Kdy se má člověk naučit vnímat odlišnosti v rámci hodnot, podle kterých se řídí naše společnost. V dětství nebo až na prahu třicítky, padesátky?

Argument, že školy nejsou připravené a v dětském kolektivu je šikana? Další malicherná hra se slovy. V Česku se vyhazovaly a vyhazují obrovské prostředky z rozpočtu. Kdyby se jen trochu chtělo, tak by se peníze našly. A šikana? Ano dětský kolektiv dokáže být nesmírně zlomyslný, ale mám pořád dojem, že ve třídách vedou výuku učitelé…

Zemanův segregační názor má ale další velké nebezpečí. Nyní se pustil do postižených, koho si však vybere příště? Výuka totiž trpí, i když někomu daný předmět nejde. Co dyslektici, dysgrafici a můžeme pokračovat. Rodiče by pak mohli slyšet: „Víte, vaše dítě je hyperaktivní. Nějak nám nesedí do tabulek. Musí proto pryč!“

Znám mnoho handicapovaných a s jedním z nich jsem absolvoval štafetový cyklistický závod týmů napříč Českou a Slovenskou republikou. Hlavní cíl této akce je přiblížit život handicapovaných normálním lidem. Podle logiky Miloše Zemana je to ale chyba, protože se tím vlastně zhorší výsledný čas. Naštěstí se tímto pokryteckým názorem neřídí všichni.

A jedna zkušenost na závěr. To my – takzvaně normální – jsme se od našeho handicapovaného kamaráda naučili řadu věcí…