Libor Malínek: Hrát o záchranu by bylo zklamání

Házenkářky Zory zažily před letošní sezonou kompletní přestavbu celého týmu, ve kterém zůstaly už jen základy a jinak je téměř zgruntu nově vystavěný. Jaká byla podzimní část sezony s omlazeným celkem doplněným o legionářku Fabíkovou bilancoval pro REGIONSPORT.CZ trenér DHK Zora Olomouc Libor Malínek.

Interliga házenkářek má za sebou podzimní část. Zora je po dvanácti kolech sedmá, přesně v polovině čtrnáctičlenné interligy s bilancí 6-1-5. Jak jste s výsledkem spokojený?

Rozdělil bych polovinu soutěže na dvě etapy. Myslím, že vstup do ligy nebyl optimální, vysoko jsme prohráli v Bratislavě a s Veselím, což si myslím, že tak vysoké být nemuselo. Mančaft se ještě trochu seznamoval s interligou, ať to byly hráčky, které přišly, nebo juniorky, které v minulé sezoně nedostávaly tolik příležitosti. Zjistily, že to nejsou jen nějaké turnajové zápasy, ale hraje se o body, soupeři se dokážou připravit a nejde hrát na osmdesát procent. Pak nás trochu nakoplo vítězství s Partizánském a se Šalou, šli jsme nahoru, celý mančaft se zvedl, začal o soupeřích a hře trochu přemýšlet a začali jsme bodovat. Získalo se třináct bodů, což se asi tak počítalo, chtěli jsme hrát ve středu tabulky. V závěru byla ohromná škoda porážky v Písku, to mě drtí ještě dodnes. S Pískem se budeme tahat o postupové místo do play-off a proto to tolik mrzí.

Zoře před sezonou odešlo celkem devět hráček, většinou těch nejzkušenějších, jak se s tím ve vašich očích tým vyrovnal?

Opravdu to trochu družstvo poznamenalo, absence zkušeností ovlivnila některé výsledky ze začátku soutěže. Hráčky, které po sezoně odešly už měly vybudované místo, postavení a jméno v interlize a nedokázali jsme je okamžitě nahradit. I když přišla zkušená Lucka Fabíková, zapojily se juniorky, sehnali jsme dvě posily z Otrokovic, ale to nemohlo vynahradit zkušenost Dostálové, Uličné, Tomečkové, Hrbkové. To zkrátka nešlo. Mančaft se buduje a budování pokračuje. Hrát v loňské sestavě, tak by asi bylo o dvě, čtyři body více.

Volná místa zaplnily většinou talentované odchovankyně, jak jste spokojen s tím, jak se se svou rolí popraly?

Najednou to na nich stálo a některé vůbec nepochopily, že už se nemohou spoléhat na ostatní,  musí hrát na plný plyn a góly za ně nikdo nedá. Právě na začátku soutěže až příliš spoléhaly na zkušené, ať na Lucku Fabíkovou nebo Veroniku Hejtmánkovu. Hrály trošku alibisticky, po třech čtyřech zápasech jsme o tom spolu hovořili a pak pochopily, že musí začít hrát a nejde se nějak schovávat a čekat, že za ně práci udělá někdo druhý. Postupem času už to bylo lepší, branky se pak rozdělily do celého mančaftu a proto jsme začali získávat body.

Jak moc jste vlastně musel přemlouvat k pokračování Veroniku Hejtmánkovou, která rok co rok uvažuje o konci kariéry. Po té loňské už vypadala hodně přesvědčeně…

Házená ji baví, jinak by ji nehrála a kdyby s ní přestala, tak by jí chyběla. Má rodinu a jasně mi řekla, že pokud bude rodina fungovat a nebude strádat, tak nemá problém tři tréninky v týdnu absolvovat a družstvu pomoci. Byl jsem za to rád a nijak ji přesvědčovat nemusel. Řekl jsem jí jasně, že pokud to trochu půjde, tak ji do mančaftu chci, aby zastala vůdčí roli a mladým pomohla dostat se dál.

Mezi odchody ční kauza Michaely Hrbkové (navzdory patné smlouvě odešla do Sokola Poruba – pozn. red.) Klub několikrát deklaroval, že ji nenechá odejít i kdyby neměla celou sezonu nikde hrát a v listopadu, tedy prakticky vzápětí po uplynutí dvouměsíčního disciplinárního trestu za porušení smlouvy bleskurychle přestoupila do Poruby. Jak si to vysvětlit?

Bylo jasně dané, že to, co udělala Míša, tedy že podepsala smlouvu tady a za čtrnáct dní řekla, že tu hrát nebude, dopálilo výkonný výbor a jasně se postavili k názoru, že buď tady nebo nikde. Já jsem Míše dvakrát volal a řekla mi, že proti trenérům nemá nic, ale že se rozhodla zde nehrát a nechce to měnit, i kdyby měla stát. Po dvou měsících asi přišla lukrativní finanční nabídka a výbor se rozhodl tak, že jí umožnil do Poruby jít. Takže asi tam možná zvítězila finanční částka.

Která hráčka vás na podzim nejvíce překvapila?

Měl jsem obrovský strach ze hry křídel, kdy nám odešla Stuchlová, Tomečková, Hrbková i Dostálová. Tomečková s Hrbkovou dávaly k osmdesáti brankám a měl jsem strach jak je nahradíme. Ale Huráňová i Ždánská chytly šanci za pačesy, branky dávaly, a i když neměly takovou úspěšnost, tak jsme se na ně mohli spolehnout. Byly hodně vidět a některé výhry byly hlavně jejich zásluhou. Pochválit musím i Báru Raníkovou, která za dvanáct kol neměla snad jediný výkyv a hodně nás držela. Poslední tři zápasy byla vynikající Růžičková.

Kde se u Kateřiny Růžičkové vzal ten zápal, se kterým odehrála závěr podzimu a který jí podle mě v minulých letech chyběl?

Je to hráčka, která pokud dostane šance a začne se jí dařit, tak jí to padá. Na tréninku je hodně poctivá, to už musí být mimořádné, aby vynechala trénink. Bohužel angažmá v Německu jí asi trochu ublížilo, byly tu spojky, které jí začaly vytláčet ze sestavy a možná si přestala trochu věřit. Letos šanci cítí a v závěru se začala zlepšovat, což bylo vidět i na tréninku. Co mám zjištěné, tak chodí navíc samostatně do posilovny a i to jí pomáhá. Doufám, že neusne na vavřínech.

Jak do týmu zapadla navrátilkyně z Německa Lucie Fabíková?

Je to úplná profesionálka. Už po jejím příchodu jsme se bavili a říkala, že pokud nebude týmu prospěšná, tak radši nebude hrát. Ale je jasné, že prospěšná je a bude. Měla trochu smůly se zraněním a nemůže tomu dávat všechno to, co by chtěla. Ale nic nevynechá, jde do všeho naplno a to z ní dělá házenkářku. Některé hráčky na ni možná hleděly jak na boha, a to se možná projevilo i v těch zápasech, kdy se prohrálo. Každý soupeř se na ni připravuje dvakrát tolik, jak na jinou hráčku a nemohla se tedy prosazovat tak, jak by asi chtěla. Mladé hráčky si myslely, že přijde Lucka Fabíková, dá 15 branek a bude vystarané, ale tak to není. Ona na sebe stáhne hráčky, ale je potřeba, aby toho využily ostatní.

Ptát se na zápas, který vás nejvíce mrzí, je asi zbytečné, že? Už jste zmiňoval, že porážka o gól v Písku ještě nepřebolela.

To mě opravdu mrzí. Mohli jsme soupeři v tabulce odskočit na čtyři body, zápas byl výborně rozehraný a nevím, co se stalo čtyři minuty před koncem, kdy se nám nedařilo ten kolaps zastavit. Pětapadesát minut hrajeme výborně, kousek po kousku postupujeme, ale pak čtyři minuty před koncem při vedení o čtyři branky přijdou neuvěřitelné chyby a krach. Je to škoda.

Mezi českými týmy je nyní Zora čtvrtá za Slavií, Zlínem, Veselím a o skóre před Pískem. Kde reálně vidíte Zoru mezi osmičkou českých týmů, které letos v interlize startují?

Musíme vyhrávat zápasy hlavně doma a nějaký bodík z venku přivést. Čtvrté místo je v našich silách. Uvidíme, jak bude hrát Zlín a Veselí, máme na ně dva a čtyři body a může se stát cokoliv. Musíme hlavně myslet na své zápasy. Poruba, Písek, Most se zlepšují, mají posily a výsledky budou mít dobré. V našich silách je čtvrté místo, ale nesmíme polevit ani o procento.

Letos poprvé budou hrát čtyři poslední české týmy play-out. Nemáte obavy, že na Zoru nemusí zůstat místo v play-off a místo toho bude hrát o záchranu?

Balón je kulatý, možný je všechno. Tak daleko nehledím, zápasů je hodně a musíme se zápas od zápasu připravovat, body sbírat a stát se může všechno. Soupeři jsou hodně silní, tabulka je vyrovnaná, jen Jindřichův Hradec zaostává. Most i Poruba půjdou nahoru a všechno se může zamotat. Ale jednoznačně říkám, že by to bylo zklamání.

Hovořil jste o posilách soupeřů, jak to vypadá s chystaným návratem Martiny Kelarové? Původně měla v prosinci začít s tréninkem…

Na dvou třech trénincích už byla. Chuť do házené má, ale má malé dítě, ještě kojí a má nastavený denní režim. Tréninky jsou ve večerních hodinách, což jí nevyhovuje. Zájem má, ale musíme být trpěliví, nepůjde to z týdne na týden. Moje představa je taková, že pokud by někdy v únoru březnu naskočila do některých zápasů, tak bych byl rád.

Po tučných letech v evropských pohárech se musí letos Zora obejít bez něj. Navíc jediným českým týmem, který letos v pohárech startoval, je Písek a to v tom nejméně prestižním. Není škoda, že se Slavia nepokusila o Champions League, kterou po letech i díky předchozím úspěchům Zory mohl český mistr hrát?

Pro českou házenou je to určitě škoda, ale druhá stránka je ekonomická situace klubů. To si nikdo neuvědomuje, ale pokud klub nemá silného sponzora, tak se na každý takový zájezd zadlužuje. Jsou to statisícové položky, a když se postoupí, tak dostanete od svazu 50 tisíc. Písek teď musí být na mrtvici, protože dostal ázerbajdžánské Baku, což je ta úplně nejhorší varianta. My letos budujeme tým, takže nemělo smysl do poháru jít, finance radši investujeme jinam. Pro českou házenou je ale celkově škoda, že žádný z týmů nešel do poháru. Kdyby byla návratnost v pohárech jak ve fotbale, tak by asi nebylo co řešit.

Kudy z toho pro českou házenou ven? Zahraniční konfrontace je nutná, na druhou stranu svaz asi není v situaci, kdy by mohl kluby podporovat.

Snad jen silný sponzor a kdyby svaz uvolnil nějaké peníze, aby se účast alespoň trochu vyplatila. Ale myslím, že ani na svazu není finanční stránka ideální, i když do toho až tak nevidím. Sponzoři nejsou a házená není tak oblíbený sport, takže je to problém celé házené. Kudy ven nedokážu říct, možná mediálně trochu více zvýraznit. V Polsku teď chce obrovský sponzor dotovat šest předních klubů, umožnil jim účasti v pohárech a nákup posil, tak možná něco takového. Ale to je pro nás daleká budoucnost.

Foto Miloslav Jančík

Okomentuj jako první článek "Libor Malínek: Hrát o záchranu by bylo zklamání"

Napiš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Optimization WordPress Plugins & Solutions by W3 EDGE