Dvě města, dva muži, dva stroje. Právě to je minimalistický popis putování, do kterého se s kamarádem pouštíme. Nejsme příznivci toho, že si koupíme zážitek v podobě běhu po kostkách s číslem na hrudi. Milovníci organizovaného běhání se snad neurazí. Nejsme totiž cvičené opice, nepotřebujeme diváky kolem cesty, i bez nich nás pohyb baví a makáme naplno. Čeká nás 350 kilometrů s pár věcmi v taškách a jedním malým batohem.

Vrátím se ale na začátek, abych vysvětlil, kde nápad na tuto punkovou formu cestování vznikl. Loni v létě jsem po dlouhém váhání rozšířil „vozový“ park. Volba nakonec padla na koloběžku se stejně velkými koly (mám dvacítky). Jízda je, v porovnání s tou na kolobkách s rozdílnou velikostí kol, klidnější a v zatáčkách stroj neustřeluje. Tuto vlastnost oceníte, zejména když odmítnete brzdit z kopce a pořádně to pustíte.

Chvilku trvalo, než jsem se na koloběžce naučil jezdit. Pořád jsem sice přesvědčený, že techniku mám dost mizernou, ze začátku to však bylo ještě horší. Právě proto jsem se odvážil na delší vyjížďku až letos. První výlet se ale vůbec nepovedl. V pátek 1. května jsem vyrazil na akci Bílý kámen, jenže po pár kilometrech začalo pršet. Nakonec mně tachometr naměřil 25 kilometrů, ty byly ale spíš za trest.

Na pár dnů skončila koloběžka ve sklepě. Po nějakém čase jsem jí vytáhl, okopal z ní bláto a rozhodl se jí dát ještě šanci.

Během jedné pivní debaty, kdy jsme řešili s Martinem Zábojem zásadní společenská témata, jsme společně dospěli k nápadu, že bychom mohli – on na kole a já na koloběžce – jet do Litoměřic. Při konzumaci čtvrtého piva se nám to zdálo jako nejlepší možný nápad, jak trávit dovolenou. Druhý den už se nám těch 350 kilometrů cesty nejevilo tak v pohodě, ale nijak zásadně jsme se nepřipravovali.

Asi nejvíc času zabralo namontování blatníků a shánění vhodných brašen. Když se podařilo dát dohromady stroje, vyrazili jsme na dvě tréninkové jízdy. Dohromady jsme společně nadupali (respektive našlapali) 70 kilometrů. Jde o polovinu vzdálenosti, kterou chceme denně ujet. Do statistik je potřeba také započítat dvě vypité láhve s vodou, devět piv a jednu spolknutou mouchu.

Vyrážíme zítra ráno. Největší starost nám dělalo počasí, podle všeho ale bude všechno v pohodě. Má celý den pršet, takže se naštěstí nespálíme.

Budeme moc rádi, když nás na našem putování podpoříte na facebook stránce facebook.com/slapaci. Tam také budou podrobnosti z cesty.