BLOG: Naše opomenuté atletické hvězdy. Kdy je opět zatratíme?

Zatímco pozornost na sebe strhává začátek jarní části fotbalové ligy i extraligové play-off, mnohem lepší sportovní zážitky se krčí kdesi ve stínu. Reflektor pozornosti na ně namířily až páteční a sobotní medailové výsledky. Petr Svoboda, Denisa Rosolová a Jaroslav Bába. Co o nich vlastně víme?

Česká atletika pomalu ztratila nejzvučnější jména polistopadové éry. S koncem milénia vymizeli z nejlepších světových tabulek trojskokanka Kašpárková, půlkařka Formanová, tyčkařka Hamáčková (dnes Rybová)i mnozí další. Již dříve se rozloučil hvězdný vícebojař Změlík.

Do nového milénia tak ze zkušených harcovníků zůstali Tomáš Dvořák s Janem Železným. Tou dobou také začínal naplno zářit talent Romana Šebrleho a český divák náležitě prožíval každou větší atletickou událost. Doba, kdy jsme z každého mistrovství počítali medaile hned po několika kusech, ale skončila.

Na začátku druhého desetiletí se situace v české atletice výrazně proměnila. S přibývajícími lety „nových“ českých vícebojařských superstar jakoby národ na atletiku zanevřel. Nebo se k ní přinejmenším chová velmi macešsky. Tomáš Dvořák už zahodil všechna atletická náčiní do kouta a ani Roman Šebrle už není hlavním tahákem vysílání atletických mistrovství. Když k tomu přičteme absenci oštěpařské soutěže na právě probíhajícím halovém mistrovství Evropy, nemá česká atletika pro tento sportovní svátek výraznější osobnost. A ta by byla třeba nejen z marketingového hlediska. Kdo zná nějakého Svobodu, který ještě nikdy nic pořádného nevyhrál?

Ani před odletem atletů do Paříže se nekonal obvyklý mediální humbuk. Je to zkrátka česká povaha – když se nedaří, nefandíme. Možná právě tenhle přístup českou výpravu zdravě naštval a rozhodla se v hale Bercy ukázat, zač je toho loket. Všude na vás najednou vyskakují palcové titulky, jak jsou senzační, překvapiví a nejlepší. Ono je nějaké mistrovství? Aha, atletika. A kdo že to teda vlastně vyhrál a v čem? Je to přinejmenším úsměvné vezmeme-li v potaz obrovskou dřinu a nesmírné odhodlání, které stojí za každým jednotlivým výsledkem. Ať už je to výsledek na mýtinku v Horní Dolní nebo na evropském či světovém šampionátu.

Je to opět povaha českého fanouškovství podpořená absurdní snahou sportovních novinářů hodnotit výsledky jako průměrné, vynikající nebo jako propadáky. Pěkně zaškatulkujeme a vezmeme si na paškál někoho dalšího.

Podle jakého kritéria však mohou lidé, kteří mnohdy viděli dotyčný sport opravdu jen v televizi, sportovce soudit? Podle očekávání? Nebo zkrátka jen podle své nálady a vlastního „pocitu“? A kde se vlastně vzal ten „pocit“…

Pějme tedy ódy na zlatého „neporaženého“ překážkáře Petra Svobodu, „senzačně zlatou“ čtvrtkařku Denisu Rosolovou (pro mě stále Ščerbovou) a stříbrného výškaře Jaroslava Bábu, „kterému už nevěřili“. Držme palce nakonec i tomu Romanovi – to vše je v naprostém pořádku.

Nezatracujme je ale ve chvílích, kdy se jim bude dařit jen částečně nebo se jim nebude dařit vůbec. Tak to ve sportu chodí. Makáte, co to jde a někdy se to sejde a jindy ne. Zní to jako otřepané klišé, ale svou roli občas hrají i stěží pojmenovatelné prvky. Zatracovat bychom každopádně neměli ani ty, kterým se včera či dnes zrovna „nevedlo“. Třeba je přes noc někdo obdaří tou troškou štěstí podobným způsobem, jako se to stalo Matějovi v legendární pohádce Nesmrtelná teta.

Nebo se snad místo nich chceme potit každý den při trénincích, abychom jim ukázali, jak se to má dělat? Kritika by nás nejspíš velmi rychle přešla…

Okomentuj jako první článek "BLOG: Naše opomenuté atletické hvězdy. Kdy je opět zatratíme?"

Napiš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Optimization WordPress Plugins & Solutions by W3 EDGE