Je to trendy. Je to sexy. Dělají to snad skoro všichni. Nebo o tom aspoň mluví. Běhání. Tak když všichni, já taky. Novoroční předsevzetí – začnu běhat. Miluju ale tu fázi před „tím“. Je jedno před čím. Prostě před tím. Prohlížím si katalogy, čtu recenze, na všechny přístroje, kupuju knihy. Až mám za pár dní pocit, že už to dělám. Tak to bylo s angličtinou, italštinou, vařením, lyžováním, tenisem, pletením…

Mentálně jsem vlastně italskoanglická vítězka seniorského tenisového turnaje na sjezdovce v Alpách, která si upletla vlastní kombinézu. Prostě mentálně to umím. Jestli je pravda, že všechno začíná v hlavě, a pak je to až v nohách, tak už teď mám za sebou Bostonský maraton.

No, každopádně jsem v první fázi – koupila jsem si bundu. A knihu. A sporttester. A mám takové ty svítící reflexní pásky, aby mě bylo vidět. Nechci totiž dojet na otřepaný vtip, že žena mého věku (a váhy) nemá hrát na schovku (nebo běhat potmě v parku), protože by ji nikdo nehledal. Tak budu aspoň svítit. Bundu mám totiž černou. Reflexní je sice víc vidět, ale černá zeštíhluje…

Stejně s tím běháním nevím. Miluju totiž chůzi To je bomba. Po horách, po městě, prostě všude. Chodím a chodím. (Mám samozřejmě krokoměr, decentně připnutý na svrchní části spodního prádla – prostě podprsence, sportovní hodinky, trekové hole a pár dalších drobností…). Chůze je totiž naprosto super. Ne proto, že to je podle doktorů nejpřirozenější aktivita, nejmíň náročná, nejlacinější (přijde na to, jaký máte katalog).

Ale hlavně proto, že je NENÁPADNÁ. Děláte, jako že nic. Jdete třeba do práce. Nejedete, prostě jdete. Pro všímavé sousedy („dneska bez auta, zlatíčko?“), kteří si myslí, že vám snížili plat a tak šetříte, si připravíte větu o ochraně životního prostředí („máme zodpovědnost za celou planetu“). A jdete. Celí natěšení, krásně v civilu, s makeupem, bez reflexek, bez sportovní bundy, třeba s kabelkou a JDETE. Jakože nic. Prostě JDETE. Koukáte kolem sebe, pokud nejdete po D1 tak stíháte třeba i výlohy obchodů. A JDETE. Nenápadně zrychlíte, protáhnete krok a JDETE. Potkáváte úplně stejné lidi – chodce. Taky mají zodpovědnost za planetu (některým ale snížili plat) a jen tak nenápadným pohybem víček si dáte signál. Vy víte. Jste sportovec v ilegalitě. JDETE.
Miluju to. Ale předsevzetí, je předsevzetí. A když už mám tu knihu. A bundu. Tak začnu. Dneska. Ještě ne. Dneska se jdu projít.