S Lucií Fabíkovou nejen o chybách rozhodčích, nesmiřitelnosti i reprezentaci

Fanoušci ženské házené v celé republice a v Olomouci obzvlášť dostali letos nečekaný dárek v podobě návratu Lucie Fabíkové (*1980) do interligy. Lepší pozvánku do hlediště haly Zory si lze jen těžko představit. Zaujetí a zapálení pro hru a na druhé straně neskrývané zklamání při neúspěchu, to je olomoucká odchovankyně, která se vrátila po dvou letech v norském Bergenu a čtyřech sezonách v německém Thüringer HC.

V obsáhlém rozhovoru pro REGIONSPORT.CZ rekapituluje svůj návrat, úroveň interligy, Zoru i své vyhlídky do budoucna.

Sezona se překlopila do druhé poloviny, takže už je příležitost k ohlédnutí. Co jste od návratu do interligy čekala a jak se vaše očekávání naplnilo?

Asi jsem žádná očekávání neměla. Už si dávám pozor na pusu, protože kdykoliv něco řeknu, tak se to obrátí proti mě. Věděla jsem, že interliga bohužel pořád ještě nedosahuje norské nebo německé soutěže. Na to jsem byla připravená, ale taky jsem věděla, proč do toho jdu, že mi tady bylo umožněn alternativní trénink vzhledem k mým problémům s kolenem. To byl důvod proč jsem se vracela, jak už není tajemstvím, měla jsem zůstat v Německu, měla jsem tam smlouvu, ale bohužel koleno mi to rozhodlo jinak.

Na druhou stranu mě některé zápasy pozitivně překvapily kvalitou a negativně divácký nezájem v celé české lize. Zde je plná hala jen ve Veselí a na Zoře, jinak mě komorní prostředí ve Zlíně nebo na Slavii zklamalo. V Německu jsem byla zvyklá na něco úplně jiného, měli jsme třeba týden dopředu vyprodané lístky a patnáct set lidí celý zápas hulákalo.

O rozhodčích

Přišlo mi, že v interlize podstatně více ovlivňují zápasy rozhodčí a s tím se nemůžu srovnat. Vím, že jsem emotivní, vztekám se a nesoustředím se na to, co mám. Samozřejmě neříkám, že mám vždycky pravdu a myslím si, že rozhodčí dokážou ovlivnit zápas tak, jak všude. Ale tady v Česku se to stává podstatně více než v zahraničí.

Divácký zájem je největším rozdílem mezi Českem a Německem?

Také mi přišlo, že v interlize podstatně více ovlivňují zápasy rozhodčí a s tím se nemůžu srovnat. Vím, že jsem emotivní, vztekám se a nesoustředím se na to, co mám. Samozřejmě neříkám, že mám vždycky pravdu a myslím si, že rozhodčí dokážou ovlivnit zápas tak, jak všude. Ale tady v Česku se to stává podstatně více než v zahraničí. Ani v Norsku ani v Německu jsem se s tím nesetkala v takové míře, aby rozhodčí dokázali tak zásadně ovlivnit zápas. Nebavím se jen o Olomouci, ale obecně. Vím, že bych se měla sama starat jen o hru, ale mnohdy když jste zapálení, jste v transu a máte za sebou deset hodin cesty, jste domlácení, máte šrámy po těle a ještě máte pocit, že jste ublížení, tak se vztekáte. Vím, že jsem kolikrát dostala zbytečné dvě minuty, sama si to vyčítám, ale mnohdy se tomu nevyhnu.

Myslíte si, že chyby sudích vyplývají z jejich nízké kvality pramenící z toho, že jsou to lidé, kteří ve své kariéře nemají mezinárodní srovnání, nebo jsou to vyloženě úmyslná ovlivnění zápasů, ať už z jakéhokoliv důvodu.

K tomu bych se chtěla vyjadřovat co nejméně. Řeknu k tomu to, že jsem pořád ta naivní blondýnka, která chce věřit jen v dobro a v to, že je to jen nedostatek jejich zkušeností.

Probdělé noci, zkažené neděle

Dokážete se podívat na utkání s nadhledem? Ptám se i proto, že po prohraném zápase, po každém neúspěchu lze z vaší tváře vyčíst nelíčené a obrovské zklamání. Hodně vás štvou porážky?

Já to prožívám hodně. Myslím, že to prožívám třeba i přespříliš, víc než bych měla. Vždycky jsem si to brala víc a holky, obzvlášť ty mladší, mají úplně jiný naturel, je to jiná generace a dokážou se od toho strašně rychle odreagovat. Po cestě domů to v autobuse většinou řešíme v kroužku starších a já jsem pořád ambiciózní. Z Německa jsem se vrátila s tím, že buď je tohle úplný konec, nebo se moje kariéra blíží ke konci mílovými kroky a nechci končit na dně nebo se špatným výsledkem. Vrátila jsem se s tím, že si nechci jen zapinkat, ale chci něco dokázat!

To musí být obzvlášť v letošní sezoně těžké…

Jestli se nepletu, tak kromě Slavie, která byla výrazně lepší než my, jsem byla vždy pod zápase hrozně nešťastná z toho, že jsme buď prohrály nebo remizovaly ne proto, že by soupeř byl lepší, ale proto, že my jsme se samy porazily. Štve mě to, protože nechci prohrát s nikým, ale to je moje povaha. Ale zkousne se mi to daleko líp, když vím, že jsme dělaly všechno, bojovaly a prohrály jsme s někým, kdo byl lepší. Když ale vidím, jakým způsobem hrajeme a pravidelně ztrácíme desátou minutu druhého poločasu, jsme schopny ztratit sedmi gólový náskok, tak mě úplně drtí bezmoc. Protože prohrajeme zápasy, které bychom měly vyhrát a porazíme se sami a soupeř není lepší.

Pak si to všechno vyčítám, jsem z toho nešťastná. Teď strašně chceme postoupit do play-off a já si vůbec nechci připustit myšlenku, že tam nemusíme postoupit, protože by to pro mě byla velká tragédie. Čím víc se to blíží, tím víc se to kumuluje.

Nemrzí vás, že ostatní holky porážky tak neprožívají? Třeba by to pak vypadalo na hřišti jinak…

Nemyslím si, že do toho holky nedávají všechno, ale je to tak v každém nastavené. Je to celá generace a vidím to i na studentech ve škole, jsou úplně jiní než my. Úplně jinak to ventilují a na druhou stranu si myslím, pokud se budu bavit jen z pozice hráček, je pro ně strašně dobře, že se dokážou tak rychle odreagovat. Já jim strašně závidím, mrzí mě, že já to nedokážu. Na hřišti ze sebe dají sto procent a pak jsou schopny to hodit za sebe a být v pohodě a ničím se netrápit. Já se tím budu probírat, v noci nespát, neděle na houby, celý týden na houby a dokud se to nespraví, tak budu v hlavě nosit, že je něco pokaženého. Myslela jsem si, že to bude jiné po tom, co jsem se vrátila do Česka, ale naopak si myslím, že je to ještě horší, protože tady mám větší zodpovědnost. Pořád cítím, že chci. Vrátila jsem se někam a beru to hodně na sebe a pak se tím trápím ještě podstatně víc než v Německu.

Myslela jste, že těch porážek a ztracených bodů bude méně? Zora byla v minulých letech zvyklá na jiná umístění, i když před sezonou prošel tým velkými změnami…

Musím říct, že jsem všude kolem poslouchala, že Zora si musí dát jiné cíle, protože má obrovskou změnu a strašná spousta hráček odešla a jen některé přišly. Ale já jsem si od začátku říkala, že sice odešla spousta důležitých hráček, které byly strůjci úspěchu v minulých letech, ale hráčky, co přišly, tak nechci říct přímo dokázaly nahradit, ale doplnily tým. Dokázalo se na nich výborně stavět. Úžasný skok udělaly Martina Huráňová s Míšou Ždánskou, která výborně zaplnily místa na křídlech. Doteď jsem hrozně nešťastná, že Míša Ždánská je po operaci a Martina má zdravotní problémy, protože je přetížená. Hraje za dvě družstva, studuje dvě vysoké školy a to se v tempu této doby nedá zvládnout a organismus to nějak odnese.

Takže si říkám, že družstvo se nijak výrazně neoslabilo, ale obměnilo. Samozřejmě to potřebuje čas, souhru a musíme si uvědomit, že se obměnilo mladými hráčkami. Často hledím, jaký holky mají potenciál, co dokážou na tréninku, to jsme kolikrát vůbec v jejich věku neuměly, mají talent jako hrom, ale musíme si uvědomit, že těm holkám je dvacet nebo osmnáct let. Je tam obrovská psychická zátěž. Vzpomínám si, jak jsem nastoupila poprvé do žen, v obličeji bílá a zelená a nebyla jsem schopná chytit balón. Ne, že bych to neuměla, ale tou psychickou zátěží. Holky, jsou schopné předvádět světové výkony na tréninku, ale přijde zátěž, nejsou na to zvyklé, míra zodpovědnosti, jedná se o výsledek a to takovým způsobem svazuje nohy! Člověk se musí jen vyhrát, tisíc zápasů a roky, aby se z toho dostal. To je daň, ale stejně jsem celou dobu přesvědčená o tom, že nemůžeme myslet na nic jiného než na play-off a cokoliv jiného je pro mě neúspěch.

Touha ostatní zmlátit

Mrzí vás tedy ty zbytečně poztrácené body z dobře rozehraných utkání v Písku, s Partizánským nebo kolaps v Mostě? Bez nich se pohybujete na hraně play-off, ale s trochou štěstí byste mohli být i před Veselím, které je jen stínem toho týmu z minulých let.

Nevím, co si říkají holky, ale já si to říkám dennodenně. Na rovinu můžu říct, že už s tím mám problém doma, protože pořád opakuju, že to není možné. Kdybychom nebyly takové krávy, kdybychom nedělaly takové voloviny, kde bychom byly? Ale to jsem pořád u toho kdyby.

Jen Slavie je někde jinde, jsou na ní vidět léta zkušeností spojené s mládím. Rozdíl mezi mladými slávistkami a našimi holkami? Mají podstatně více nahraného, to dělá strašně moc, zkušenost i v nízkém věku. Ale hlavně jsou tak strašně důrazné a agresivní! Já říkám, že to je jak kdyby sežraly syrové maso. Naše holky v Olomouci jsou moc šikovné, rozhodně nemají méně talentu, ale oproti nim nemají touhu ostatní zmlátit, vyhrát a být lepší. Na Slavii často dostaneš nečekaně ťafku, ale pak nemám problém jim to vrátit. To družstvo je někde jinde, ale u všech ostatních zápasů mě to hrozně mrzí. Já nechápu, že prohráváme o osm gólů s Veselím. Samozřejmě jsou zkušené, ale pak bychom je přece měly aspoň přeběhat! To jsou věci, o kterých pořád přemýšlím, akorát mě to ubíjí, protože nedokážu pochopit proč? Myslím si, že s tím mančaftem co máme, bychom měli být někde jinde, než se třepat o to, jak budeme hrát v Porubě a jestli postoupíme do play-off. Vůbec se nezříkám svojí odpovědnosti, ale snažím se pořád hledat příčiny a nenacházím je.

O talentované spoluhráčce Anně Gebre Selassie

Musím na rovinu říct, že dokáže na tréninku takové věci, že párkrát jsem musela jen suše sklapnout. Ale je tak strašně hodňoučká a bohužel házená není sport pro hodné lidi. Často přemýšlím čím Aničku (Gebre Selassie) naštvat, protože mám pocit, že když ji někdo naštve, tak bude hrát jako bůh.

Co myslíte, že je největší slabinou vašeho současného týmu? Podle statistických ukazatelů nevychází Zora dobře v rychlých útocích a úspěšnosti střelby. Nebo je to nesehranost, ze které to všechno pramení?

Nesehranost bude určitě hrát nějakou roli, ale to nenacvičíte, to se zlepší od zápasů. Já si myslím, protože už jsem se o tom přesvědčila několikrát, že všechno vychází z obrany, z atmosféry v obraně. Pokud budeme jako tým bránit, budeme agresivní a budeme soupeře válcovat, tak se ti třikrát lépe půjde do rychlého útoku. Bude tě to nakopávat, budeš nabuzený a góly nastřílíš. To se mi potvrdilo, ať jsem hrála kdekoliv. Pokud jsi vlažný v obraně, není tam nabuzení, a to se nám tam mnohdy dostane. Vůbec to není o tom, že bychom se nesnažili, ale bavím se o dravosti, nabuzenosti, hraní jako jeden tým, tak to je přesně to, co se nám stává.

Tím, jak se nám nedaří v obraně, tak strašně zmatkujeme v útoku. Já bych potřebovala větší agresivitu, abychom soupeře domlátili, to je tak strašně silný psychický impuls, který tě nakopne do ostatních činností a to si myslím, že nám strašně chybí.

Házená není sport pro hodné lidi

Když jste mluvila o mladých spoluhráčkách, před sezonou jste se těšila na spolupráci s nimi. Které z nich by jste připsala budoucnost a potenciál zahrát si v zahraničí?

Abych se některé z nich nedotkla… Pro každou hráčku je hrozně těžké se dostát do zahraničí, protože i zahraniční družstva se snaží brát co nejméně cizinek z ekonomických důvodů a raději budou pracovat se svými mladými. To už bude muset být hodně kvalitní cizinka, aby ji vzali a ještě ke všemu nemáme jako Česká republika takové postavení, takže se budou dívat do jiných vod.

Ale pořád si myslím, že budou mít nějakým způsobem zelenou a jednodušší situaci levačky než pravačky, takže bych tam viděla Martinu Huráňovou nebo Terezu Kubáčkovou, které jsou hodně talentované. Ale u Martiny, jak už jsem říkala, si nejsem sama jista, jestli by ona sama vůbec chtěla věnovat všechno házené. Je hodně chytrá, studuje a musí svou aktivitu rozdělit mezi více věcí. U Terezky Kubáčkové – je ještě mladá, má spoustu talentu, ale také si chce užívat života, chce začít studovat, takže nevím, jestli si holky vůbec uvědomují co to všechno obnáší a jestli by to tomu chtěly obětovat.

A určitě bych ráda viděla nahoře Aničku Gebre Selassie. K Aničce mám někdy strašnou chuť přijít k ní a začít s ní třepat, protože má potenciál, který už jsem sakra dlouho neviděla. Musím na rovinu říct, že dokáže na tréninku takové věci, že párkrát jsem musela jen suše sklapnout. Ale je tak strašně hodňoučká a bohužel házená není sport pro hodné lidi. Často přemýšlím čím Aničku naštvat, protože mám pocit, že když ji někdo naštve, tak bude hrát jako bůh.

Do sestavy se vrátila po mateřské Martina Kelarová, čekala jsi, že si ještě zahrajete společně i s Alenou Vocilkovou?

Jsem strašně moc ráda, že se Máša (Martina Kelarová – pozn. aut.) vrátila a že se postupně vrací ta naše zlatá darda. Akorát když mi teď někdo řekne „vždyť jste spolu vyhrály dva tituly, jak se teď můžete motat na takovém místě“, tak odpovídám, že jedna je pajdavá, druhá je nemocná, třetí má dvacet kilo i postelí, tak co byste chtěli? (smích). S příchodem Máši se určitě naše hra zrychlila a Máša je podobný typ jako já, tedy na proskoky a technické pohrávání. Je na ní vidět obrovská zkušenost, nebojí se na sebe vzít v klíčových okamžicích odpovědnost, kdy zcela logicky naše mladé hráčky přestávají střílet, i když mají formu. Máša se toho nebojí a já to hodnotím jenom pozitivně. Když vidím holky ve Zlíně nebo v Ostravě, jak jsou agresivní, tvrdé a mají to podtržené masou svalů nebo tuku, tak mám mnohdy strach, aby Máše něco neudělaly.

Jak se vůbec daří vašim klenbám a kolenům, které vám komplikují v posledních letech život?

Musím to zaklepat, asi pan doktor v Mnichově odvedl úžasnou práci. Samozřejmě mě noha bolí a bude mě bolet celý život. Stalo se mi asi pětkrát co jsem tady, že jsem nemohla chodit, ale není to tak, že by mě ta operovaná noha tak výrazně omezovala, že bych pravidelně nemohla. Horší je to s kolenem, tam se trápím moc a to je asi neřešitelné. Hodně mě to trápí a mám jediné štěstí, že mi v Olomouci vycházejí vstříc. Nejhorší je to den po zápase a pak dva tři dny po zápase, kdy nejsem schopna ani vyjít schody ve škole. Stane se mi, že na tréninku ani nejsem schopna běhat, takže jdu na kolo, protože si nedovedu ani představit, že bych si vyklusala. S tím bojuju hodně, pořád jsem doufala v zázrak a nesrovnala jsem se s tím.

EDIT: V sobotním utkání v Porubě Lucie Fabíková nedohrála pro zranění kolene s podezřením na vážné zranění.

Od září jste začala učit český jazyk a tělocvik na Gymnáziu Čajkovského. Jak jste spokojená s touto svou rolí?

Hodně mě to baví i poznávat život z pohledu mladých. Někdy mě dostanou nějakou otázkou do úzkých, ale i to mě baví. Obzvlášť druháci mi přirostli k srdci, ti mi přijdou jako inteligentní a skoro dospělí lidé. Ale fakt je, že se pořád se musím učit, do toho si dodělávám kvalifikaci na Pedagogické fakultě, takže píšu znovu diplomku. Nestíhám, jsem z toho nervózní a protivná a mám pocit, že když mi něco v denním programu vypadne, tak mám hrůzu v očích. Musím dostat rutinu, abych už si mohla prohlubovat metody a hrát si s tím, co bylo lepší, jak učit kterou látku. K tomu se momentálně nedostávám a musím se spíš poprat s informacemi.

Návrat do reprezentace? Jen výpomoc

Pan trenér Dušan Poloz (asistent reprezentace – pozn. aut) na tiskové konferenci prozradil, že vypomůžete reprezentaci. V minulých letech jste se přitom s reprezentací rozloučila. Co vás přimělo změnit názor?

Vůbec to nebylo iniciované mnou, i když jsem říkala, že mě mrzí, že pro mě reprezentace skončila jak skončila a zrovna nastavení tohoto reprezentačního družstva se mi líbí a ráda bych tam hrála. Ale zároveň si musím stát za rozhodnutím v reprezentaci nehrát, především ze zdravotních důvodů a nebudu dělat věci, které nemohu dělat na sto procent.

Párkrát se mě z reprezentace ptali a řekla jsem, že ne, ale jednoho krásného dne na mě šel Dušan Poloz oklikou a ani jsem nevěděla jak a slíbila jsem svoji pomoc. (smích) Dušan mi také mnohokrát pomohl, tak jsem zvážila a nechala se zapsat do širší nominace.

Jakou bude mít vaše výpomoc formu?

Pan Bašný s panem Polozem se strašně snaží dostat českou házenou nahoru, v čemž jim strašně fandím a přála bych si, aby se to stalo. Hrozně mě drtí, jakou má v Česku pozici a zažila jsem, jak všichni byli rádi, když v kvalifikaci dostali Česko a to mi hrozně vadilo. Chtějí za každou cenu postoupit přes Černou Horu, výběr hráček je u nás omezený a mají tam mladé hráčky, koncept a kdyby jim z něj někdo na střední spojce vypadl, tak by mohli mít problém a nechtěli by ho řešit až před kvalifikačním zápasem. Tak se mě ptali, jestli bych byla schopná v případě nouze, kdyby se jim jedna ze dvou stabilních hráček zranila, schopná zaskočit. Jela bych na polovinu soustředění, abych viděla jakým systémem družstvo hraje. Pokud půjde všechno tak, jak má, tak se nic nezmění, pokud se někdo zraní, tak bych jim byla k dispozici.

V klubu jste podepsala smlouvu na rok, už víte jaká bude vaše budoucnost?

To nikdo neví. Možnosti jsou takové, že budu pokračovat tak, jak letos, i ve škole mám ale smlouvu jen do konce června. Druhá varianta je, že budu v Olomouci pracovat, ale házenou hrát nebudu a je i varianta, že se mám v nejbližší době rozhodnout, jestli nepůjdu na operaci, protože mi byla výrazně doporučena transplantace chrupavky v koleni. Po ní těžká rehabilitace, takže bych byla pět měsíců mimo hru a když jsem se zeptala, jestli bych pak mohla hrát házenou, tak mi pan doktor ani nechtěl odpovídat. Další varianta je, že bych se stěhovala do jiného družstva, což by bylo spojeno i s prací. Tuhle nabídku jsem dostala, ale je to všechno v jednání.

Asistent u reprezentace Dušan Poloz o Lucii Fabíkové

Já osobně si myslím, že je to suverénně nejlepší střední spojka, co běhá po parketách v této soutěži (interlize), tak jsem ji poprosil, aby nám dělala zadáka v případě zranění Ivety Luzumové nebo Káči Keclíkové. To byla moje myšlenka, kterou jsem poslal Honzovi Bašnému, který s ní souhlasil. Poté jsme Lucku oslovili a jestli mám dobré zprávy, tak je ochotná tuto roli sehrát. Není to natrvalo, je to jen výpomoc na zápas proti Černé hoře. Chceme ji vidět i na turnaji v Chebu, ale je to jen domluva, že to bude jeden dva tréninky a jeden zápas, aby se seznámila s kolektivem a se systémem.

Foto Miloslav Jančík

Okomentuj jako první článek "S Lucií Fabíkovou nejen o chybách rozhodčích, nesmiřitelnosti i reprezentaci"

Napiš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Optimization WordPress Plugins & Solutions by W3 EDGE