Problémy slézt z motorky měli mnozí účastníci odvážného výletu do Francie a zpět. Po čtrnácti dnech a více než 4 000 kilometrech v sedle motocyklu se člověk nemůže divit. Počínání českých jawařů neuniklo pozornosti francouzského tisku, když o nich otiskli článek Odvážní jezdci na úsměvných strojích.

Související: S Pionýrem až pod Eiffelovu věž

Troufalou červencovou cestu zorganizoval Ludvík Opletal (není v příbuzný s autorem článku, pozn. red.) z Měrotína u Litovle. Účastníci putování zvládli v sedlech motorek Jawa různých typu a dat výroby stovky kilometrů. Odměnou jim byl dojezd na nábřeží Loiry nebo setkání s bývalým uznávaným závodníkem, který sedlal motorky Jawa a ČZ.

„Sem tam jsme se doštěkali, ale to je u podobných akcí normální,“ hodnotí se smíchem pouť Opletal. „Celkově nás bylo devatenáct. Patnáct strojů v koloně, dva Pionýry jely po vlastní ose a pak ještě za námi dorazily dvě nové motorky, které řídili tovární jezdci Jawy,“ vysvětluje.

Výprava českých motorkářů do více než dvousettisícového Angers neunikla pozornosti místních novin, kde se objevil článek s titulkem: Odvážní jezdci na úsměvných strojích. „Neměli nás ale za blázny. Vysvětlili nám, že to spíš znamená: Dobrodruzi na historických motorkách,“ líčí s úsměvem Opletal.

Během cesty však narazili i na potíže. „V kempu v německém Ingolstadtu se na nás dívali přes prsty. Přitom šlo o nejdražší kemp během celé pouti. Za sebe musím říct, že se budu této německé oblasti vyhýbat,“ zvážní organizátor. Zaskočilo ho také nedobré značení kempů v Německu. „Bez navigace a šestého smyslu bychom neměli mnohdy šanci,“ říká s nadsázkou.

Přesto všechno se ukázalo, že Jawa je celkem spolehlivý stroj, protože i staříci vyrobení před čtyřiceti padesáti lety dokázali, že vydrží. Část motocyklů se dokonce vrátila v lepším stavu, než když odjížděla. Chvílemi se totiž místo jízdy opravovalo. „Některé motorky nebyly zcela připravené. Servisy ne vždy zvládly, co měly. Například jsme museli měnit spojku,“ vypráví.

Během více než čtyř tisíc kilometrů, které motorkáři najeli, se naštěstí nestala jediná dopravní nehoda. „Když jsme přejeli hranice, tak to bylo okamžitě poznat. Ohleduplnost ostatních řidičů a dodržování rychlosti bylo najednou samozřejmostí,“ vypráví Opletal.

Přivítání ve francouzském městě bylo pro účastníky moto-tour příjemné. Dorazil za nimi i Vladimír Bärtl, rada na obchodně ekonomickém úseku české ambasády v zemi galského kohouta. „Přijel, aby se s námi pozdravil. Sám prý po Paříží jezdí na Jawě,“ pokračuje.

Ve Francii znají Jawu navíc z dřívějších dob. Měli tu čest potkat se s člověkem, který na českých motorkách jezdil a měl i prodejnu. Šlo o šestaosmdesátiletého Michela Hervého bydlícího nedaleko Le Mans. „Pro nás všechny, co jsme cestu absolvovali, je to muž na Jawě číslo jedna. V obýváku má vystavenou motorku ČZ, na které vyhrával závody,“ vypráví Opletal.

Ve sklepě má Francouz dalších deset úplně nových strojů. „Kvůli stavbě státní opery mu totiž v Paříži v roce 1980 zavřeli prodejnu a nezískal náhradní prostory. Naštval se a stáhl se do ústraní. Když jsme za ním přijeli, tak s dojetím vyprávěl, že tolik strojů Jawa neviděl od roku 1980,“ vysvětluje Opletal.

Celou cestu s nimi absolvoval také kameraman. „Chceme z putování udělat dokument. Teď sháním distribuční společnost, která by pomohla,“ uzavřel.